Mýtus č. 10: (či nemýtus?) Chlor způsobuje astma
Již od roku 2007 média občas propírají rizika „plavání“ kojenců a batolat ze všech stran, ve většině případů velmi zkresleným a ne příliš šikovným způsobem, který, dle mého názoru, mohl odradit spoustu rodin s dětmi od „plavání“, aniž by se dané rodiny dozvěděly celou pravdu a mohly se tak rozhodnout na základě relativně objektivních informací a ne jen pouze podle zkreslených výkřiků médií, ať už novin nebo televize.
Myslím si, že stojí za přečtení vyjádření Aliance dětského plavání k problematice vlivu bazénového prostředí na dětský organismus.
Jak už to tak bývá, nic není černé ani bílé. Proto ani nelze říct, že by šlo tento „mýtus“ potvrdit nebo vyvrátit. Nicméně bych toto téma ráda vysvětlila přibližně tak, jak bych se snažila vysvětlit způsobený rozruch ohledně „plavání“ rodičům dětí. V ČR se hygienické zabezpečení vody řídí vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č.135/2004 Sb., podle které se musí voda desinfikovat přípravky na bázi chloru. Může se ještě používat další doplňkový způsob desinfekce (např. ozon, UV záření…), který vede k nižší spotřebě chloru a silnějšímu účinku na některé mikroorganismy.
Chlor, jehož koncentrace by měla být ve vodě 0,3mg/l, sice zničí choroboplodné zárodky, ale zároveň přináší také určitá rizika, mezi která patří podráždění kůže, očí a sliznic horních cest dýchacích. Pravdou je, že použití chloru je volba menšího zla.
Desinfekční přípravky uvolňují kyselinu chlornou a ta se ve vodě sloučí s dalšími dusíkatými látkami, které se do vody dostanou v podobě potu a moči plavajících. Díky tomu uniká do ovzduší škodlivý trichloramin, který je odpovědný za typický zápach „chloru“ z bazénů, který všichni bezpečně poznáme. Právě vdechování trichloraminu z prostoru nad vodní hladinou rozvířilo nejvíce debatu ohledně zdravotního rizika při plavání malých dětí. Koncentrace trichloraminu a její měření je velmi diskutované téma, hodnota koncentrace by měla být 0,5 mikrogramů/m3 (doporučený limit WHO). Existuje několik zahraničních studií, které vypovídají o tom, že určité riziko při vdechování trichloraminu existuje, zvláště při dlouhodobém působení a především u lidí, kteří jsou ve vodě velmi často, jako jsou závodní plavci či zaměstnanci bazénu. Studie v těchto případech uvádějí zvýšené riziko vzniku průduškového astmatu až šestinásobně. Do stejné skupiny jsou v rámci kauzy zařazovány i malé děti, především do tří let, vzhledem k větší náchylnosti a vyvíjejícím se plicím. Pokud navíc děti pocházejí z kuřáckých rodin nebo z rodin s alergickou zátěží, pak se riziko výrazně zvyšuje. Podle mého názoru je však krátkodobý, byť pravidelný pobyt dětí v bazénu rozhodně pro děti přínosem, nelze srovnávat půlhodinu až hodinu plavání týdně, kterou děti v bazénu tráví, s vrcholovými plavci, kteří tráví v bazénu 8 hodin denně (např. při přípravě na významné závody).
Nelze tedy s čistým svědomím tvrdit, že by riziko, způsobené trichloraminem, neexistovalo. Je právě proto na místě, aby se jednak provozovatelé snažili veškerá rizika snížit (zajistili dobrou větratelnost a odvzdušnění prostor bazénu, kontrolovali obsah trichloraminu ve vzduchu, zajistili správnou a co nejšetrnější technologii čištění a desinfekce bazénu…), jednak aby instruktorky správně poučily rodiče, aby rozumně uvažovali i ohledně zdravotního stavu svých dětí.
Plavání zkrátka vždy nějaké riziko představovat bude. Proto, aby rizika infekce byla co nejmenší a ve vodě bylo co nejméně nebezpečných mikroorganismů, musíme vodu desinfikovat, a čím více desinfikujeme, tím více řešíme vliv desinfekce na naše zdraví. Všechno ale může být relativně v rovnováze, a to za předpokladu, že technologicky bude vše v pořádku a ohledně hygieny všech účastníků plavání bude také vše jak má být. Majitelé bazénů mají nyní velké množství technologických možností, jak rizika zmenšit na minimum, a rodiče mohou vlastní čistotou a chováním výrazně přispět k lepší kvalitě vodního prostředí.
Nelze tedy tvrdit, že pokud bude dítě od kojeneckého věku „plavat“, bude mít astma! Je ale možné, že při souběhu negativních skutečností, jako je genetická zátěž, nevyhovující technologické řešení v prostorách bazénu, případně špatně vybudovaná imunita, může být skutečně vyvoláno astma či jiné obtíže.