Mýtus č. 4 : Plavající děti mají častěji záněty středního ucha
Zánět středního ucha se nejčastěji objevuje u dětí mezi 6 měsíci a třemi roky a většinou jde o komplikaci rýmy či jiného virového zánětu horních cest dýchacích. Sklon k často se opakujícím zánětům středního ucha je geneticky podmíněný, to znamená, že jsme se s určitými dispozicemi onemocnět touto chorobou již narodili. K častým zánětům středního ucha může také přispívat: kouření v rodině, nadměrná konzumace hlenotvorných potravin (kravské mléko a mléčné výrobky, sladkosti, bílé pečivo) a další faktory. Při postižení zánětem je možné děti doma omývat, musíte však dbát zvýšené opatrnosti, aby voda nevnikla do zvukovodu. Plavat v době zánětu je tedy zcela nevhodné. Po samovolné perforaci bubínku nebo „píchnutí“ ucha je nutné vyčkat do zhojení akutního zánětu, kdy je již perforace v bubínku uzavřená. Potom se může dítě opět potápět a plavat. Při správném dodržování zásad postupného otužování a preventivní péči o zdraví dítěte a také při dodržování 30 minutové aklimatizace dětí před odchodem z plaveckého centra, se zánětu středouší v souvislosti s plaváním skutečně není třeba obávat.
I z tohoto důvodu se maminky zbytečně obávají namáčení oušek dítěte. Voda po plavání během manipulace s dítětem, při otírání a oblékání z oušek bez problémů vyteče. U malých dětí stačí do oušek lehce zasunout stočené buničinové čtverečky, které vodu vysají (vatové "uchošťoury" jsou zcela nevhodné, jimi se voda zatlačí dále do zvukovodu). U větších dětí stačí jen zevně lehce vysušit měkkou osuškou.