Mýtus č. 5: Děti se nejdříve musí naučit potápět
Nemusí! Jakkoliv to z propagačních fotografií může vypadat, potápění není nutností a rozhodně neplatí, že by se dítě muselo nejprve naučit potápět. Hodiny plavání mají být hravé a děťátka mají nové prostředí objevovat v bezpečné blízkosti rodičů. Hlavně tatínkové se zbavují strachu z toho, že dítě upustí nebo mu jinak ublíží. Pokud se z nějakého důvodu děťátko nepotápí, rozhodně to není žádná tragedie a navíc to tak nemusí být navždy, třeba přijde ještě jeho čas a potápění ho začne bavit. Hlavně je důležité děti nesrovnávat a nenutit je k určitým činnostem jen proto, že sousedovic Amálka už to zvládne.
Mnohdy je za celým nezdarem při potápění „pouze“ strach rodiče. Tento strach je nutné si hlavně přiznat a pak následují v zásadě dvě varianty. Buďto se rodič pokusí strachu z vody čelit, správným nácvikem odbourá strach z vlastního potopení, čímž dosáhne toho, že svůj strach nebude přenášet na dítě, nebo svůj strach nepřekoná a pak je třeba lepší společné potápění nehrotit a prostě se nepotápět, nebo potápění přenechat partnerovi, který si je jistější a v krajních výjimečných případech zkrátka děťátko nepotápět. Lepší než v děťátku vypěstovat podobnou fobii z potápění, jakou má jeden z rodičů. Důležité je, aby dítě ani rodič nebyli z potápění zbytečně ve stresu, přičemž o strachu z vody či potápění by instruktorka měla vědět, protože jedině tak s ním jde počítat a případně ho i řešit.